Zebed habbát

From Safon.org

In the Sefardí tradition, there is a separate naming ceremony for infant girls. This ceremony is called zebed habbát in Hebrew. Other names include the Judíospanyol fadas or las fadas amongst Balkan Sefardím. The ceremony may take place in a (traditionally usually private) ceremony in the synagogue (Sp.-Port.) or as a community celebration at home (Hamburg, the Balkans, Morocco, Syria). The ritual varies somewhat. The following is the text of the ritual as it is usually done in the Spanish and Portuguese tradition (London, New York) with some supplements from the Moroccan Sefardí tradition.

[edit] Choice of name

The Sefardí custom permits naming a child after a living relative. Primarily, one names the child after its grandparents — the first daughter after her paternal grandmother, the second daughter after her maternal grandmother — and subsequent children usually after other relatives.

[edit] The ceremony

Spanish and Portuguese Jews: This ritual traditionally takes place in a private ceremony in the Esnoga (synagogue). The mother brings the daughter to the Esnoga, and the ritual takes place on the stairs of the Hēkhál (ark).

Morocco and the Balkans: The ritual traditionally takes place at home, with friends and relatives present. The ritual is lead by the Ḥakhám (Rabbi) or Ḥazzán (Cantor).

The mother says Birkàt haggomél:

בָּרוּךְ אַתָּה יי. אֱלֹהֵֽינוּ מֶֽלֶךְ הָֽעוֹלָם. הַגּוֹמֵל לְחַיִּים טוֹבוֹת. שֶׁגְּמָלָֽנִי כָּל־טוּב׃

Barúkh attá Adonáy, Elohénu mèlekh hángolám, haggomél leḥayyabím tobót, šeggemaláni kol-túb.

The Ḥazzán responds:

אָמֵן׃ הָאֵל אֲשֶׁר גְּמָלָךְ כָל־טוּב וְחֵן וָחֶֽסֶד וְחֶמְלָה. יִתְבָּרַךְ וְיִתְרוֹמָם עַל כָּל־בְּרָכָה וּתְהִלָּה. הוּא בְּרַֽחֲמָיו יִשְׁמוֹרֵיךְ. וְיִגְמוֹלֵיךְ לָעַד כָּל־טוּב נֶֽצַח סֶֽלַה׃

Amén! Ha’Él ašer gemalákh khol-túb, veḥén, vaḥèsed, veḥemlá, yitbaràkh veyitromám ngal kol-berakhá ut’hillá, Hú beràḥamáv yišmorékh, veyigmolékh langád kol-túb nèṣaḥ sèla.

The Ḥazzán reads (Shir hashirím 2:14):

יוֹֽנָתִי בְּחַגְוֵי הַסֶּֽלַע. בְּסֵֽתֶר הַמַּדְרֵגָה. הַרְאִינִי אֶת מַרְאַֽיִךְ. הַשְׁמִיעִינִי אֶת קוֹלֵךְ. כִּי קוֹלֵךְ עָרֵב וּמַרְאֵיךְ נָאוֶה׃

Yónatí beḥagvé hassèlang beséter hammadrégá, har’íni et-mar’áyikh, hašmingíni et-kolékh; ki-kolékh ngaréb umar’ékh navè.

For the first daughter only, the Ḥazzán adds (Shir hashirím 6:9):

אַחַת הִיא יוֹֽנָתִי תַמָּתִי. אַחַת הִיא לְאִמָּהּ. בָּרָה הִיא לְיוֹלַדְתָּהּ. רָאוּֽהָ בָנוֹת וַיְאַשְּׁרוּֽהָ. מְלָכוֹת וּפִילַגְשִׁים וַיְהַֽלְלֽוּהָ׃

Aḥàt hí yónatí tammatí, aḥàt hí le’immáh, bará hí leyólad’táh, ra’úha banót váy’aššerúha, melakhót ufílagším vàyhàlelúha.

'Continue with the namegiving (Sp.-P.: omit words between brackets):

מִי שֶׁבֵּרַךְ (אִמּוֹתֵינוּ) שָׂרָה וְרִבְקָה. רָחֵל וְלֵאָה. וּמִרְיָם הַנְּבִיאָה וַאֲבִיגַיִל. וְאֶסְתֵּר הַמַּלְכָּה בַּת וַאֲבִיחַיִל. הוּא יְבָרֵךְ אֶת הַיַּלְדָּה הַנְּעִימָה הַזּאת. וְיִקָּרֵא שְׁמָהּ (בְּיִשְׂרָאֵל) פלונית. בְּמַזַּל טוֹב וּבְשַׁעַת בְּרָכָה. וִיגַדְּלֶהָ בִּבְרִיאוּת שָׁלוֹם וּמְנוּחָה. וִיזַכֶּה לְאָבִיהָ וּלְאִמָּהּ לִרְאוֹת בְּשִׂמְחָתָהּ וּבְחֻפָּתָהּ. בְּבָנִים זְכָרִים. עשֶׁר וְכָבוֹד. דְּשֵׁנִים וְרַעֲנַנִּים יְנוּבוּן בְּשֵׂיבָה. וְכֵן יְהִי רָצוֹן וְנאמַר אָמֵן׃

Mí šebbéràkh (immoténu) Sará veRibká Raḥél veLé’á, uMiryám hannebi’á và’Abigàyil, ve’Estér hammalká bat Abiḥàyil, Hú yebarékh et hayyaldá hannengimá hazzót, veyikkaré šemáh (beYisraél) [...] bemazzàl tób ubšàngat berakhá, vígaddelèha bibri’út šalóm umnuḥá, vízakkè le’abíha ul’immáh lir’ót besimḥatáh ubḥuppatáh, bebaním zekharím, ngóšer vekhabód, dešéním veràngananním yenubún besébá, vekhén yehí raṣón venomàr amén.

[edit] Psalm 128: Shír hammàngalót, ashré kol-yeré .A.

Šír hammàngalót, ašré kol-yeré Adonáy, háholékh bidrakháv. Yegíang kappèkha ki tokhél, ašrèkha vetób lákh. Eštekhá kegèfen póriyyá beyarketé bétèkha, banèkha kištilé zétím, sabíb lešulḥanèkha. Hinné khi-khén yebórakh gáber yeré Adonáy. Yebárekhekhá Adonáy miṣṢiyyón, ur’é betúb Yerúšaláim, kól yemé ḥayyèkha. Ur’é-baním lebanèkha, šalóm ngal-Yisra’él.